Absence bití a izolace jako základ empatického a kontaktního vztahového rodičovství

10.05.2014 12:29

Michaela Mrowetz

 

Vyloučení fyzických trestů a absence trestáním izolací patří k zásadnímu postoji v přístupu empatického a kontaktního vztahového rodičovství.

 

Empatie - vcítění se do potřeb dětí a respekt k jejich potřebám podle stadia jejich vývoje, kontakt s jejich emocionalitou, respekt k projevům jejich emocí rodiči, tak že emoce dětí nejsou pro rodiče ohrožující, ale naopak důležité zdroje poznání dětských potřeb. Pokud jsme schopni identifikovat potřeby, můžeme být ve vzájemném kontaktu a navazovat s dětmi pevné - láskyplné vazby.

 

Izolace dětí od rodičů, raná separace, odkládání dětí do separačních pomůcek, a mnohé další úkony dospělých, které jim  mají po generace zjednodušit život, však život v rodinách činí složitějšími, protože v izolacia separaci ztrácí dospělý biologickou schopnost správně identifikovat potřeby svých dětí. Vyrůstá generace lidí, kteří byli separování  a vedeni institucionalizační výchovou. Mnozí z nich však docházejí k poznání, že chtějí svéděti vychovávat, chovat empaticky. Proto potřebují mnoho podpory, neb v jejich vnitřních zdrojích je velmi málo zkušenosti s empatií. 

 

Žena v terapii se mnou dlouhá léta řešila, jak byla izolována v dětském pokojíčku, sama však po porodu sdělila, že se potřebovala vyspat a odložila své zdravé děti na observační bod. To je pouze malý příklad transgeneračního přenosu necitlivého přístupu k dětem s využíváním separace a izolace, které mohou vést k neporozumění a bití.

 

Jiná žena po traumatickém, medicinsky vedeném porodu s následnou separací dítěte nechává své týdenní dítě plakat v místnosti a je paralyzována podporou příbuzných, kteří ji za dítětem posílají.  Prožité trauma společně se zkušeností separace a institucionalizační výchovou v tomto případě paralyzuje biologické a instinktivní jednání jít plačící dítě utišit.   

 

Společně s autorem filmu, na který chci upozornit, bývám také sama překvapena, nakolik můj osobní i odborný postoj "hledejme kontaktní pevné, láskyplné způsoby v přístupu k dětem s naprostou eliminací bití" vyvolává kognitivní disonanci - stav mysli, který vzniká rozporem mezi dvěma kognicemi, například mezi postoji (znalostmi, vírou, chováním) a skutečným stavem věci. Lidé reagují na napětí vyvolané dvěma vzájemně nekonzistentními postoji snahou o přidání, odstranění nebo změnu kognitivních struktur (lidé si pamatují, jak to bývalo ponižující, když byli sami biti, avšak nejsou schopni najít nové zdroje v rodičovském přístupu, proto bití popisují jako výhodný výchovný krok, za který jsou údajně vděčni - čímž vzníká disonance - rozpor mezi poznatkem z dětství a postojem v dospělosti).

 

Proto až na základě změny např. na základě změny svých postojů - bití je poškozující, můžeme změnit své chování - děti nebít a na základě svého chování můžeme změnit své postoje.

 

"Zjištění, jak zaostáváme za Evropou i jinými civilizovanými státy. Odklon od povoleného a tolerovaného násilí je všude pozvolný, ale evidentní: v předminulém století byly běžně bity ženy, podřízení zaměstnanci, chovanci ústavů, ještě v minulém století bylo povoleno bití vojáků důstojníky. Dnes zbývají, u nás stále legálně, jenom děti. Překvapovalo mě, a teď nad ohlasy filmu stále překvapuje, jak hluboce je téma bitého dítěte v každém z nás obsaženo, jaké rozpaky a paradoxní reakce probouzí." sděluje autor filmu: https://www.rodicevitani.cz/pro-rodice/proc-je-u-nas-stale-tak-slaby-odpor-vuci-fyzickym-trestum/?fb_action_ids=851708221513401&fb_action_types=og.likes&fb_source=other_multiline&action_object_map=%5B246502692200111%5D&action_type_map=%5B%22og.likes%22%5D&action_ref_map=%5B%5D

 

„Nemají li lidé stejné zásady, neshodnou se na stejných plánech.“ (S´- ma Čchien: Kniha vrchních písařů. Česky 2013).

 

Na festivalu Respekt k porodu v Ostravě dne 24.května Vám představujeme Cyklus podpory empatického a kontaktního rodičovství pro rodiny a jejich průvodce, program zaměřený na identifikaci, senzitizaci a podporu empatického a kontaktního vztahového přístupu v rodinách s respektem k vývojovým mezníkům.